Sedmiletého chlapce rozbolel u oběda žaludek a prosil proto, aby se mohl vzdálit od stolu. Rodiče mu navrhli, aby si šel na chvíli lehnout. Jeho tříletý bratříček Mike se hned nato ozval: "Mě taky bolí bříško!" zřejmě jenom proto, aby upoutal stejnou pozornost. Otec se na něj chvíli díval, a pak řekl: "Ty přece o tuhle hru nestojíš, viď že ne?" Načež se Mike rozesmál a zvolal: "Vůbec ne!"

Kdyby se v tomto případě jednalo o domácnost, kde jídlu a pití je věnována přehnaná pozornost, vyděšení rodiče by okamžitě poslali do postele i malého Mikea. A kdyby s ním takové představení sehráli několikát, dalo by se čekat, že se tato hra stane součástí Mikeova charakteru ... Mike by předstíral nemoc pokaždé, kdykoli by žárlil na výhody, udělované staršimu sourozenci, aby z toho měl podobný prospěch. [1]

Ukázka typické hry. V tomto případě sehraná neúspěšně - rodič nezaujal očekávanou roli, čímž hru překazil. Motivace této hry je jasná - dosažení nějakého zisku, ať už v podobě materiálních výhod či zisku psychologického (pohlazení ega...)

Ve hře lze zaujmout jednu ze tří popsaných ego-posic: rodič, dospělý či dítě. Každá z těchto rolí je poplatná svému názvu.
Rodič zaujímá posici někoho, kdo ukazuje co je dobré a co špatné.
Dospělý se projevuje informativně - sděluje fakta. Tuto roli většinou zaujímáme v běžném denním životě.
Dítě se projevuje emotivně, tedy sdělováním a vyjadřováním emocí.

Celistvé ego je poté tvořeno navrstvením těchto tří rolí na sebe:

=======
| rodič
=======
| dospělý
=======
| dítě
=======

Hry se odehrávají většinou tak, že spolu osoby jednají z jiných úrovní svého ega (např. rodič -> dítě). Vývoj situace a důsledky se liší, podle zaujatých rolí a okolností dané situace. Ty nejrozšířenější hry byly zachyceny, analyzovány a zdokumentovány. Dělí se do několika kategorií, podle vztahu osob, které hru sehrávají (manželské hry, společenské hry, sexuální hry...).

Příklady některých her:

"Hra s ohněm"
žena dává najevo, že by si dala číct a má radost z toho, že ji muži obletjí. V okamžiku, kdy se některý ze ctitelů otevřeně vyjádří, je po hře. Žena může poděkovat za kompliment, a pak odejde za dalším úlovkem, hrát hru nanovo.

"A nemohl byste - Ano, ale"
Teze jest zhruba taková: zkus navrhnout nějaké řešení mého problému, na němž bych nenašel chybu. Následuje odpověď začínající, jak už název hry napovídá, "ano, to by mohlo fungovat, ale... ". Ideální průběh hry je takový, že protistraně postupně dojdou nápady a zahanbeně zmlkne. První hráč tím nabývá sebejistotu.

a částečně kontemplární:

"Vidíš, k čemu jste mě dohnali"
Hráč se snaží zbavit odpovědnosti za své neúspěchy tím, že svaluje vinu na rady svého okolí. Získá-li radu, v případě neúspěchu ji druhému vyčte (kdybys mi tak blbě neporadil..)

další zdokumentované hry jsou k vidění např. zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Transakční analýza

Kterou hrajete vy?

Citace:
[1] BERNE, Eric. Jak si lidé hrají. Praha: Portál 2011, 198 s. ISBN 978-80-7367-992-7